obrazky/ee_logo_fb.pngobrazky/fialovy_plamen_fb.png
Slnko je dnes v znamení Váhy (živel:Vzduch)
tenké črevo./obrazky/YingYang.giftenké črevo
Ubúdajúca Luna je dnes v znamení Váhy (živel:Vzduch)
Ubúdajúca Luna je dnes v znamení Váhy (živel:Vzduch)
Merkúr (Rozum)Venuša (City)Mars (Sila)Jupiter (Plány)Saturn (Obmedzenia)Urán (Nápady)Neptún (Sny)Pluto (Zmeny)
Škorpión (snaha dostať sa do hĺbky)Váhy (krása, rovnováha, spravodlivosť)Panna (radosť z detailu, služba)Škorpión (snaha dostať sa do hĺbky)Strelec (hľadanie zmyslu)Baran (schopnosť spontánneho nadšenia)Ryby (intuícia, empatia, fantázia)Kozoroh (zodpovednosť, dôslednosť)
Tip: Nastav kurzor myši a počkajSpoznaj Sám Seba
 
 
 
 
http://toplist.sk/count.asp?id=1136761&logo=mc
./large/obrazky/hand_prev.gifpredchádzajúci článok      nasledujúci článok./large/obrazky/hand_next.gif
Alchýmia

Článok je zaradený do kategórií:
ČlánokKľúčové slováKomentáreSúvisiace články
A-   A+


"Alchymie učí o božské substanci, která je spirituálně přítomna ve všech věcech. Prostřednictvím alchymistických operací pak demonstruje, jakým způsobem má být extrahována a separována ze směsi rozložitelných elementů, aby dosáhla téměř nekonečně mnohých sil, které jí jsou propůjčeny Stvořitelem. Proto tedy právem zasluhuje jména jediné přirozené filozofie, neboť je oporou, základem a kořenem všech stvořených věcí a přitom nám zároveň podává návod jak je máme očistit a povznést."
P. J. Faber autor Compedium secretorum chymicorum, Chymische Schriften, Hamburg 1717

Transmutace člověka

Esoterním úkolem každého člověka je přeměna čili transmutace, a její královskou vědou je alchymie. Již od dávných dob považovali někteří alchymisté své umění spíše za duchovní cestu a způsob, jak osvobodit duši z hmotného těla. Ve čtvrtém století popisuje v knize "O mystériích egyptských" filozof Jamblichos z Chalkidy, jako odpověď na dopis svého žáka Porfyrie, umění theurgie (vyvolávání božských zjevení). Jamblichos píše o theurgii jako o hluboké duchovní zkušenosti, o tajné metodě, jejíž pomocí se může zasvěcenec setkat a spojit s božskou podstatou světa.

Pokusíme-li se alespoň částečně poodhalit závoj alegorie a symboliky, do něhož se halí, objevíme svět věčného hledání, lidské touhy poznávat a dosáhnout dokonalosti. Alchymie není ničím jiným, než snahou člověka poznat podstatu a řád světa, který nás obklopuje.

Původ a vznikl alchymie

Původ slova není zcela jasný, ale zdá se, že je odvozen ze staroegyptského výrazu "khemi", tj. černý, nebo přeneseně Egypt (země Khemi), protože alchymie byla nazývána též "egyptské umění" a starý Egypt byl pokládán za zemi, kde byla alchymie intenzivně pěstována, nebo kde dokonce vznikla.

Velmi intenzívně byla také pěstována v Číně a jinde. Podle jiných autorů je slovo alchymie odvozeno z řeckého "chymos", tj. šťáva. Řekové se v Egyptě seznámili s výrobou léků a barviv, které byly často ve formě tekutin. Dalším vysvětlením je odvození z arabského slova "al-kemia" (černá země, tímto názvem je označován Egypt.) Ať již jsou tedy prameny jakékoliv zavádí nás prameny stále do starověkého Egypta.Ve starém Egyptě patřila alchymie k tajným chrámovým vědám, jejichž původ je připisován legendárnímu Hermovi Trismegitovi (Thotovi či Thovtovi), a byla proto nazývána "hermetickým uměním".

Helénistický Egypt

Raný rozvoj alchymie nastal v helénistickém Egyptě. Bolus Mendes napsal kolem roku 200 pred.n.l knihu o přípravě zlata, stříbra, vzácných kamenů a barviv, ve kterém uvedl postupy tehdejších alchymistů. Důraz byl kladen na změnu barvy kovu, který byl vystaven procesu žloutnutí nebo zbělání. Cílem bylo, aby kov vypadal jako přírodní zlato nebo stříbro. Změny barvy byly považovány za projev skutečných změn v substanci. Alchymie se tak stala směsicí metalurgie, vizionářské zkušenosti, řecké filosofie, vyšší magie, astrologie, pohanských mýtů, mystérií, gnosticismu a křesťanství.

Věřilo se, že každý kov v zemi je ovlivňován svou planetou a má své místo v hierarchii kovů podle své dokonalosti. Nejnižší příčku zaujímá olovo (Saturn), následuje cín (Jupiter), železo (Mars), měď (Venuše), rtuť (Merkur), stříbro (Měsíc), a na samém vrcholu se nachází zlato (Slunce). Protože se věřilo, že nebeská tělesa ovlivňují také lidskou povahu, víra v hierarchické uspořádání kovů byla jedním z faktorů alchymistického spojení metalurgických a psychologických technik. Hierarchie tedy představovala cestu k duchovnímu stoupání.

Alchymie Arabů

Když Arabové v 7. stol. dobyli Egypt a značnou část území ve východní oblasti Středomoří, řecké texty byly přeloženy do arabštiny a arabští experimentátoři se začali zabývat alchymií. Nejslavnější z nich byl sufijský mystik Džabir ibn Hajján, za západě znám jako Geber, který zemřel kolem roku 815. Napsal mnoho knih, ačkoliv ne všechny, které mu byly později připisovány, a přizpůsobil pythagorejskou a novoplatónskou numerologii účelům alchymie.

Alchymie středověku

Alchymická věda, zrozená v Orientě, vlasti tajemství a zázračna, se rozšířila na Západ třemi velkými cestami: byzantskou, středozemní a španělskou. Především to byl důsledek arabských výbojů. Tento zvídavý a pilný lid, chtivý filosofie a kultury, lid civilizátor v pravém slova smyslu, vytvořil spojnici, pevné pouto, jež svázalo starověk východu se západním středověkem. V dějinách vývoje lidstva sehrál roli podobnou té, jíž se dostalo obchodnickým Féničanům, prostředkujícím mezi Egyptem a Assyrií

Koncem dvanáctého století se díky křížovým výpravám více pootevřely dveře do arabského světa. Mimo jiné to znamenalo dostupnost některých významných alchymistických děl (např. Morienusova kniha či Rasisovo De aluminibus et salibus), které byly v té době přeloženy do latiny.

Celé třinácté století se stalo jakousi malou alchymistickou revolucí. Bylo svědkem životů hned několika velkých myslitelů, kteří byli zároveň i studenty velkého alchymistického díla. V pojetí středověkých alchymistů samotných je alchymie vědou či učením zabývajícím se přeměnou nedokonalých kovů ve zlato a stříbro. Alchymie je nedílnou součástí tzv. hermetických nauk. Ačkoli je zcela autonomní disciplínou, bývala jednak doplňována věděním jiných hermetických oborů, jak je např. astrologie, kabala, spagyrské umění, později tarot atd.

Alchymii lze dělit podle různých hledisek, především na alchymii teoretickou, která se zabývá kosmologií, systematickým zkoumáním a klasifikací jak materiální, tak spirituální podstaty světa. Naproti tomu praktická alchymie podává návody k jednotlivým operacím transmutačního procesu, jenž má probíhat jak v laboratoři, tak paralelně i v alchymistově nitru.

Chápání světa alchymisty

Alchymisté ve své teorii i praxi vycházeli ze základní premisy hermetické filozofie, dle níž všechno, co vůbec existuje, a to od nejmenší atomové částice až po gigantické soustavy vesmírů, od nejhrubší hmoty až po ryze duchovní podstatu univerzálního Božství, tvoří jediné, jednotné a hierarchicky uspořádané kontinuum, které je podřízeno ireverzibilnímu zákonu vývoje, jenž stanoví, že všechno původně vyšlo z prvotní Jednoty do mnohosti, jinak řečeno, postupuje od jednoduché entity ke složitým, aby nakonec, po absolvování celé vývojové dráhy, všechno opět vplynulo (obohaceno zkušenostmi z procesu vývoje) do nedílné vrcholné Jednoty. V tomto smyslu tedy všechno, co existuje, sleduje trend zákonitého vývoje, a to právě tím, že všechno existující je podrobeno procesu alchymistické transmutace, který je univerzálním jevem, jemuž se nemůže nic vymknout.

Ačkoli zasvěcencům v alchymii bylo známo, že v ní jde především o duchovní znovuzrození člověka, byl to teprve švýcarský psychiatr C. G. Jung, který na počátku našeho století rozpoznal, že alchymistické pojmy mohou být srovnány a dokonce identifikovány s termíny analyticky pojaté psychologie, resp. psychoterapie a že tedy vyjadřují proces psychické přeměny člověka, formování jeho duchovního vývoje k psychicky jednotné bytosti, vnitřně zcela harmonické.

Transmutace kovů a člověka

Alchymisté zabývající se fyzickým aspektem Velkého díla, tj. transmutací kovů, věřili, že kovy žijí svým vlastním životem, který je analogický životu člověka, a že všechny kovy vyrůstají ze rtuti a vyvíjejí se jako dítě v mateřské děloze. Proměna kovů se pak děje aktivací jejich spirituálních elementů, přičemž východiskem je spojení mužského a ženského principu, solární, teplé a mužské Síry a lunární, studené, ženské Rtuti, v řeči alchymie "krále a královny", což je nejčastěji vyjadřováno obrazem kohabitace (koitu) nebo hermafrodita. Kámen mudrců je pak produktem "filozofické Síry" a "filozofického Merkura" (rtuti), tedy produktem spojení metafyzického Ohně a metafyzické Vody.

Rosenkrucián R. Fludd (Utrisque cosmi maioris, 1617), alchymii označuje za "tajemnou boží moudrost, jež byla skryta".

Práce alchymisty

Alchymista při své práci vycházel z předpokladu, že mnohotvárnost světa má svůj původ v jediné prapůvodní hmotě, substrátu potenciálně v sobě obsahujícím vše individuálně existující. Tento substrát představoval klíč k tajemství přírody, v případě jeho získání bylo možné na něho libovolně působit a dávat tak vzniknout látkám s předem stanovenými vlastnostmi, tzn. zlatu a stříbru. Krédem alchymisty bylo pracovat souběžně s přírodou. Ve své laboratoři se snažil napodobit procesy, které podle jeho představ probíhaly v přírodě, především v zemských hlubinách, kde se měly rodit a dozrávat.

Alchymistická snaha o transmutaci není ničím jiným než snaha o přeměnu svého nitra. Stejně jako napodoboval procesy probíhající v zemských hlubinách, nechal obdobné procesy probíhat i v hlubinách své duše. Alchymista posuzoval jakoukoli záležitost v její celistvosti a komplexnosti s tím, že ji nazírá ve všemožných souvislostech. Svět je ve svých jednotlivostech propojen, věcí mají svůj společný základ a řád, vše souvisí se vším.

Sexuální alchymie

Někteří novodobí kouzelníci jsou přesvědčeni, že alchymické symboly v sobě skrývají tajemství sexuální magie, avšak je-li to pravda, není vůbec jisté. Skutečnost, že mysticky založení autoři používali erotické symboly, nutně neznamená, že provozovali některé sexuální praktiky. Alchymisté používali erotické obrazy, protože jejich umění záviselo na paralele mezi "životem" kovů a životem člověka. Jakákoliv kombinace dvou materiálů byla proto nazývána kopulací nebo svatbou. Stejně tak produkt alchymisté nazývali zrozením a uvolňování par při zahřívání materiálu duchem stoupajícím z těla v okamžiku smrti.

Alchymie a pohled dnešní vědy

"Objektivní" dnešní věda odmítá alchymii s poznámkou, že jde o pouhé báchorky, nesmysly a šarlatánství. Každý má právo vystavovat se nebezpečí nesprávného hodnocení skutečnosti. Cožpak však sama věda, objektivní věda, není množinou omylů v neustálém pohybu? Dneska je pravdou to, zítra ono, pozítří něco jiného a popozítří opět to, co už jednou pravdou bylo. Alchymie tu však po celý ten čas stojí a pozoruje toto směšné pachtění, protože ona ví, ona v sobě už po staletí nese poznání univerza spolu s poznáním nás samých a je vždy nápomocna tomu, kdo hledá. Vydejme se jejím světem také my a podívejme se jemně pod roušku některých z jejích tajemství, které pro nás celou tu dobu střeží. Alchymie nepodléhá času, stejně jako egyptské pyramidy, naopak čas ji zvolna a plynule potvrzuje.

Informácie obsiahnuté v článku nemusia vždy zodpovedať názorom a presvedčeniam autora stránky.



Pridané : 2006-12-20 17:21:58
Zdroj : http://www.relaxia.cz/alchymie_kral_veda.htm
Sídlo : http://www.relaxia.cz/

Verzia pre tlač   Bookmark and Share   pošli na vybrali.sme.sk